Všecko zlé, je k nečemu dobré…..

Aj když předseda zaspí. Měli sme jet na výlet do Jizerských hor, ale protože sem místo v devět vstanul až o půl druhé, a než sem vypil kafé a kdesik cosik byly tři, tož sme museli změnit plány. Na nic dalekého to už nebylo, tož že pojedem kdesi na pasblink, a že sa uvidí. Tož sme nabrali směr Beroun a potem na Koněprusy. Do jeskyně to s našů Coco moc není, tož sme odbočili na jakůsi polňačku, zaparkovali ten můj Gillette 5, a že sa dem projít. Ujdem pár metrů, a naráz vám vidím cedulu „přírodní rezervace“. A za ňů ďůru do debři, tak dva metry na výšku a padesát na délku.. Tož baže nám to nedalo, a šup do ní. A honem zvědavosťů na konec, kde že nás to vypľuje. A povím vám, že sem byl překvapený. Neco takového sem vám eště neviděl. A ať z teho taky neco máte, tož budu včil chvílu chytrý.

Lom Kobyla slůžil až do roku 1929 k těžbě růžového vápenca, a od tej doby ho nechali tak, že šak to jakýmsi šáším zaroste. Šak ono si to tam dělá co chce už delší dobu. Začlo vám to už kdysi v devonu, kdy se tam jaksi smýkly ty naše pozemské deštice, a léply sebů tak, že ty starší kameně sů navrchu, a ty mladší pod nima. Geologicky sa temu v totem případě říká Očkovský přemyk.

O cosik pozdější sa v tych ďůrách usadili všelijaké pravěké havěti – jeskyní lvi, hyeny, medvědi, stepní koně a nosorožci. Od všeckého tam našli jakési kosti, co sa včil fůlajů kdesi v můzeu. Bez teho stejně dopadl aj jakýsi vercajk co tam našli po neandrtálcoch.

Ale zpátky do včilška. Mezi polštářama mateřídůšky tu de najít vzácná pampeliška bavorská (Taraxacum bavaricum), nebo hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata). A po nocách tam léce naša největší sova, výr velký (Bubo bubo).

Tak sme vám to všecko obešli, a převelice spokojení sa vydali dom s tým, že sa do toteho kraja zas brzo podíváme. (já hned zítra kvůli tej mateřídůšce)