Vyšel sem si…

…tak před spaním v klidu se psama, a teď bych mohl adrenalin rozdávat. A to už víc než hodinu vydýchávám na gauči. Prošel jsem totiž kolem jakejsi skupinky lidí sedících u nás v ulici, když naráz zpoza nich vyskočil velký stafford, cirka 30kg, tlamu jak lavór, jedním tahem sa jim vysmekl z obojka, a rovno mojí Coco po krčisku……no a nastalo tóčo, z kterého si moc nepamatuju.

Snaď enem to, že jsem o něho přerazil na nekolikrát lískové bičovisko co sebů po nocách nosím do foroty, Coco sa mu vysmekla a utekla. On mi za to prokůsl nohu nad kotníkem, já jsem svojim řevem že ho zabiju určitě probudil celů ulicu. Následovala honička – v čele Coco, za ňů sa řítilo to monstrum, potem já a za mnů lidi od teho psiska. Naštěstí on nedoběhl Coco a já jeho taky ne. Můj nůž jsem už měl otevřený v ruce, že mu ten gágor podřežu. Mohlo to dopadnůt fakt špatně.

A až před chvílů sem zjistil, že sem při tem ztratil svůj tolik roků patrovaný zapalovač. Doteď sem lítal po venku s baterků, ale už jsem ho nenašel. A noha natekla a bolí. Coco spí. Zatlačím slzu a snad taky usnu.