Prázdné nebe vám mě dneska překvapilo. Du po Karlíně, dívu sa na ten blankyt navrchu, a v ten moment mi to došlo. Ony už tu nejsů. A toteho roku frnkly jaksi zavčasu. Že už tu nejsů rorýsi, to beru. Ti musjá najpozdější třetí týdeň v srpnu. Ti letijá až do jižní afriky. Ale vlaštovky? Ty majů eště odprovázat děcka do školy. Ty to do pod Malý Atlas nemajů tak daleko. Že by cosi čuli v luftě, a radši ulétly? Přinajmenším to, že sa nám podzim blíží. A ať sa nám to líbí, nebo ne, teho ani předseda nezastaví. Ale snáď bude pěkný, a dá nám cosik do demižónů nazbírat. Šak mě už to začíná pod schodama pomaly kvasit. A hřibů jakýchsi taky potřeba pozbírat. Šak keřísi experti už léců po lesi včil, a ani nedajů vědět, lesti cosik našli. Že? Menovať ich myslím nemusím. Ale včil eště užívajme léta. Dokáď to ide.