Tož vám povím hned na začátku, že na tak pěknym výletě sem už dlůho nebyl. Cesta bedrunků jak ináč než příjemná a v hospodě na posilněnů to najlepší – řízek. A potem  frr na rozhlednu. Není vám ani na tak vysokém kopcu, rovných 498 metrů nad mořem, ale jak sa zvíhá z tej roviny polabské, tož je vám z ní takový rozhled, že sa vám až lebeňa zamoce. A vidíte do všeckých stran. Od Ještěda dokola kolem až po Ještěd. No a ze špacíra kolem kopca sem sa rozplýval jak lesní vůňa na palůčku. Meze plné kvetůcí voňavé dobromysli a mateřídůšky. Kolem cesty trnkové aleje a v lesi jak v kostele. Ale o tem ani nejde psat. Najlepší je těšit sa na další takový výlet. Důfám že bude brzo.

Pracovně sem sa dostal na chvílu do Jílového u Děčína a na Děčínský Sněžník. Tož sem vám tam udělal narychlo pár obrázků, ať z teho taky neco máte, protože mě se tam víc než líbilo. Třeba teho využijete jako dobrý tip na výlet. Věřte, že nebudete litovat.

….jak když si naša Coco cosik vymyslí. A od včera si vzala do lebeně, že bude mět mladé. A to teď včil. S nama žádnů srandu neužije, tož musí neco pozvymýšlat. Přirozenů cestů z ní žádné štěňacko ale nevylézlo, tož si musela poradit ináč. Ujala sa gumového pískacího banána, a začala sa mu věnovat s lásků sobě vlastní.

Ten sa mi vám tentokrát tak líbil! Jeden deň sme sa s Camillem zajeli podívat do Kerska ke Krásné Pepině a druhý deň sme si vyšli s Vénů na Skalku v Košířách. A užívali si prvních letních dnů. A to všecko s vědomím, že je to všecko teprve před nama. Taky ste tak rádi jak já?

….k temu, aby sa jeden cítil šťastný. Dneska sem vám chodil po Karlíně, venčil psíky, když v tem vám vidím, jak sojky vyváďajů mladé z hnízda, a učijá je létat. Tož sem si sedl pod ten platan, a s otevřenů hubů čuměl navrch na ty potvory střapaté, jak jim to ide. A šlo jim to krásně. Udělaly mi radost. Ať žijů sojky!

Kdo zebrál Staňovi jakýsi kus hábu z kůpelky ze šnůry, ať ho okamžitě vrátí!!! Nestrpí sa, aby sa mu tady ztrácaly věci.

Větr sa zklidnil, všeci ptáčci umlkli. Odešel člověk, který to tam měl rád, a vyznal sa tam. Miroslav Smotlacha umřel. Věrni ostaneme a odkaz našeho předsedy hřibařů nikdy nezradíme.

 

Ale aj ty by sa eště daly skůsůt. Horší je, když sa potkáte s blbcem. Tak jak já dneska. V tramvaji s babů. Opelichanů blond vyžilů šedesátků, že aj Zdena je proti ní krasaviců obecní. Začala tam vyřvávat po dvuch číňankách, že ať držjá huby, že jí vadí poslůchat tu jejich řeč. Tož sem babu chtěl zpacifikovat, a říkám jí: „madam, výsadů inteligence je toleranca, a ani jedného sa vám nedostává!“. A ona vám vyskočí jak čert, že ať držím hubu, že sa se mnů nebaví. To si dala štempl, tož sem jí řekl, že aj když je o dva roky mladší jak hnědé uhlí, tak je blbá jak týden stará morka. Zatvářila sa, že sem myslél, že mňa aj popluje, ale naštěsí utékla. A číňanky sa smíly. A to je co? To je jedině dobře.

Tož sme sa ani nenadáli, a najpěknější měsíc v roce je pryč. Ale já sem si ho užil. Odpočíval sem, furt kdesi rajtoval a s mě milýma sa stýkal. A aj páru obrázků na památku sem pro Vás udělal.

Jak sem vám všeckým už dlůho slibovál, tak aj sa včil stalo. Je 18. mája 2007, sedum minut po jednej hodině, namazal sem si ruky indulónů, nalél štvrtku, a píšu první moje slova do tej naší hlásné trůby internétovej.