Ani se mnozí nestačili zastavit a zachytit tak trochu toho uvědomění, k němuž toto „stůj“ v kalendáři má směřovat a máme tady polovinu ledna. Ledna tohoto roku klimaticky v nížinách natolik nezvyklého, že ještě víc je zřejmé, že je již po slunovratu, dny se nám dělají delšími a že se vše již dalo do pohybu k jaru, ač je třeba ještě vzdáleno víc, než jsme si schopni vůbec připustit. Čas jako stvořený k vzpomínce na Vánoce.
Vzpomínky shrnuté do obrázků, na nichž se na chvíli zastavil čas a my tak můžeme být schopni vkročit do toho chvilkového zastavení, tolik nutného pro onen kýžený stav uvědomění. Uvědomění si třeba toho, jak je život i přes všechny rány a bolesti krásný, když má člověk kolem sebe ty, které má rád.
Foto: Stanislav, Alois, Šimon a Předseda
1 komentář
jak ses, předsedo, těšil na komentář… nemám slov… krása střídá nádheru