Coco doovulovává. Jednodušeji řečeno, končí jí ovulace. Končí tím radostné tři týdny v jejímž závěru byla má milá schopna počíti další potomstvo jejichž počet by tímto již zcela jistě překročil číslo dvacet. Drahý partner výše zmíněné, pavouček křížený s myší jménem Chanel tráví krásnou dovolenou ve spanilém a námi všemi mileném městě Plzeň, takže jsme zůstali sami. Já a Coco.
Dnes sem se v samotném závěru biologického cyklu toho mého monstra vydal do jámy lvové, na zapadajícím sluncem ozářený Vrch svatého Kříže. Mezi velmi početnou suitu volně pobíhajících psů z volnomyšlenkářských smeček. Coco vlivem hormonálních změn má potlačený pud „zabít pejska“ ještě před tím než si k němu čichne, takže tím pádem využívám příležitosti a snažím se ji sbližovat s ostatními příslušníky jejího živočišného druhu. Snad se tento zápis hluboce do registrů odrazí v budoucnosti i v té její maličké operační paměti.
A bylo to veselé. Houfy zvěře jsme přilákali a Coco nebyla zakousnuta do žádného krčku. Některé nápadníky jsem musel odhánět obzvlášť důrazně, ale bez větších potíží. Modřinu mi Coco způsobila při zcela jiné příležitosti. Potřebovala si nutně trochu pošpásovat s jednou paninkou z rodu Staffordšírských. Ale udržel sem ji. I když s vypětím mnoha sil. Ale zato s úsměvem jako odměnou od chlapce který tu buclatou fenku doprovázel, a měl tak malá očka že sem ho musel vůbec probudit z komatózního stavu neb se zastavil a zálibně s rukama v kapsách tu zábavnou taškařici sledoval. Krásný vlahý večer to byl. I ta cesta z povětří hor žižkovkých do poklidného klima přístavu karlínského transcendentním tunelem se vydřila. A Coco už zas číhá na nepřítele za dveřmi.
Vrch svatého Kříže
Vrch svatého Kříže – známější spíše pod obecným pojmem Parukářka – najdete v Praze. Stojí nad Žižkovem poblíž Olšanských hřbitovů. Žižkováci toto místo označují přízviskem Na Křížku. Údajně tu kdysi bývalo popravčí místo, ale tuto nedoloženou informaci někteří historici popírají. Nyní tu stojí svérázná hospoda s výhledem na starou Prahu, s jakým se může chlubit málokterý lokál v hlavním městě.
Parukářka bývala v minulosti viničnou a zemědělskou usedlostí. Až do roku 1804 zvaná Hejtmanovská. Poté usedlost koupil parukář Jan Hrabánek. V roce 1825 zde francouzští podnikatelé Sellier a Bellot zavedli výrobu střelných zápalek. Nejprve se zde vyráběly zápalky pro lovecké náboje, později pro náboje vojenské. Od roku 1827 továrna zvaná Kapslovna vyráběla zapalovadla z bílého střelného prachu. Byl to tovární objekt s několika domky, které byly od sebe z bezpečnostních důvodů odděleny silnou zdí. Poslední zbytky této zdi můžete pozorovat asi 100 metrů odsud při cestě do kopce. Vyrábělo se zde až 60 milionů zápalek ročně zejména pro Rakousko a dále pro export do USA, Anglie, Brazílie a východní Indie. Pracovalo zde asi sto zaměstnanců, děvčata ve věku 12 až 14 let třídila kapsle. Celá výroba byla velmi nebezpečná, v roce 1832 utrpěl Bellot vážné poranění při explozi třaskaviny, kdy mu skla z brýlí poškodila oči. Pro větší bezpečnost výroby pak nechal přistavět domy na přípravu třaskavé směsi. V roce 1872 ale došlo k velkému výbuchu, kdy bylo usmrceno 14 lidí a řada jich byla vážně popálena. Trpkou ironií osudu to byly právě Bellotovy náboje, které v pruských flintách způsobily porážku rakouského vojska v bitvě u Hradce Králové roku 1866. Ve třicátých letech 19. století pracovalo v žižkovské kapslovně již přes tisíc dělníků. Dalšímu rozkvětu továrny však zabránilo její špatné umístění. V době založení ležela Parukářka daleko za branami města, ale později stavební rozvoj Žižkova přivedl obytné domy až do samé blízkosti kapslovny. Proto byla roku 1936 výroba přestěhována do Vlašimi.
Pod Vrchem sv. Kříže byly také vybudovány v letech 1950 – 1955 podzemní stavby jako protiatomové kryty Vrch svatého Kříže (JO70FC) s kapacitou asi 2500 osob (pro porovnání: pražské metro je v současné době schopno pojmout asi 300 tisíc obyvatel). Systém štol napojený na Ochranný systém metra má pět vstupů z různých světových stran kopce a dvě věže, které zajišťují větrání a mohou sloužit jako nouzové vstupy. Kryt je také vybaven vlastním zdrojem elektrického proudu a vodní nádrží. V současné době slouží jako sklady.
zdroj: http://cb.cwa1.net/