Je to snáď dva týdně zpátky, kdy Camil a Stanik začli cosi vykládat že jedem na Šumavu. Jaksi sem to ale půšťal jedným uchem dovnitřku a druhým hneď ven, protože plánovať jakési dovolené ledva sem nastůpil do nové práce mi nejak nejde. Aj sem zachytil jak kluci zvů našu Peti, ale furt sem temu jaksi nevěřil. Dobře mě tak.
V sobotu ráno o půl osmé v Karlíně hrozné haló. Staňa létal jak mesršmit, džgal háby do batohů, Coco toten raz nervózní až jak druhá v pořadí, a náš Camil na totu denní dobu v sobotu lašoval taky víc než su zvyklý. A eště sem ani pořádně neměl zakysané oči rozežmůralé když dovalila Peti. Až v ten moment sem uvěříl, že první raz v mojem životě uvidím Šumavu. Nejak mě tam nohy zatým eště nezavédly.
Tož sem sa narychlo taky jaksi rozhýbal, a nasnášal si věci do auta. Šak mě tam u teho snášání už všichni tak dlůho čekali, že když sem konečně nasédl, tož sem musel aj luftovať jak bylo vytopené. Ale zas včil už vím, že sme toten raz nic nezapoměli. Aj cosi na opalování sem u kehosi v pudélku zahlédl. A uvézli sme to.
Vyjeli sme ze zamračené Prahy, a čím víc sme sa blížili k tej naší hranici s bavorskýma bratrama, tým víc bylo jasno. A jasno mi bylo za chvílu aj to, kde budeme bydleť. Dostali sme půjčený šikovný byteček jakýchsi lidí, které podezírám že sa tam chců zašit v případě války. Takového jídla všady po štelářoch ste neviděli. Ve štyrech by sa tam dalo vydržat aj tři týdně s břuchem nafůklým. (My sme si jídlo dovezli vlastní, tož krom rumových pralinek sme jejich zásoby neohrozili.) Horší by dopadlo kdyby tam měli pípu namontovanů.
Ale nefůlali sme sa furt, (aj když sme chvílu zdřímli), a pochodili sme po okolních kopcoch. Hneď v sobotu odpoledňa sme sfůkli za barákem Pancíř – 1214 m.n.m., a v nedělu sme pěkně obešli Černé a Čertovo jezero. No, pěkně…….v jedném strku sem čekal aj infarkt, ale naštěstí nedošel. Namísto něho už aj na Šumavu přicházá jaro. Po debřách sa klujů devětsile, a kosi vyzpěvujů už od tmy aj v totych výškách. A to je jedině dobře.
