Zmolinou lesní úzkou, příval vypral ji včera,
kameny umyl v ní a schody nanesl do písku,
v stříbrném vzduchu stoupám do zeleného šera
vzhůru a vzhůru, líbám habr, smrček a lísku
pohledem vděčným za všecko.
Divím se srdcím šťavelu, hlemýžďům bez ulity,
naslouchám ptákům, sbírám brouky,
laskám se s kvítky a mám se za děcko.
/ S. K. Neumann – Kniha lesů, vod a strání /
….a přidávám dodatečně fota objevená u Camila v aparátu.
