Veselý týdeň….

….mám za seboú vám povím. Jaksi sa to zešlo a já sem chvílama nevěděl co dřív. Ale tož zas lepší než seděť kdesi na řiti a nevěděť do čeho píchnůť. To je teprv tragédia.

V pondělí mi volal náš Lubomír, že v úterý foťá u nich doma jakýsi kalendář s Miroslavem Moravcem v posteli, a že ať dondu, že kdyby bylo potřeba vlezu do teho lůžka taky. Ať sa tam sami nebojá. Naštěstí to v posteli zvládli aj beze mě (já sa fotiť nemožu), ale srandy tam bylo převelice. Mistr Moravec na mě zanechal najlepší dojem. V lůžku podával profesionální výkon a aj sme sa potem fest zasmáli, když nás řeč zavedla na to jak mě před pár rokama jedni dva blvoni ukecali k temu ať sa celý oholím a já sem vypadal jak spařené prasacko a potem mě šlo šlo vlastní tělo zežrat zaživa. Eště včil sa možu uškrábať když si na to vzpomenu.

 

Ale pořádná šů mě teprv čekala. Ve středu Staňa vyhlásil poplach najvyššího stupňa, protože sa nebezpečno přiblížil pátek a sobota, termín natáčání jakéhosi medailónka našeho Stanika Česků televizů. A protože k Staňovi patřijů háby jak Čuk k Gekovi, musel sem nastartovať Reného a svážať teho dom noše. Krom pomačkaných plechů na autě to ale dopadlo dobře, Stanik nikeho nepokůsal a včil když toto píšu je už natočené. Tož sa nebojte že nedám vědět kdy to budem mocť viděť. Já sa už těším.

Ale ťukanců nebylo dosť. V sobotu ráno sa jakýsi důchodce lekl v prostředku křižovatky asi vlastního věku nebo svědomí, z ničeho nic dupnul na brzdu, já sem v tu chvílu byl zrovna všeckýma kolama na tramvajových kolejách a hrrrr, jenom sem sa díval jak sa blížím a lép ho. Už sem mu byl napasovaný v kufru. Ale krom mojeho rozbitého světla sa naštěstí nic nestalo. Ale aj tak sa nad sebů musím zmysleť. Dvě bůračky v jedném týdňu ! Lesti já nejsu divočák. Ale né zas takový mezi jaké sem zrovna jel.

V Nýrsku sa konalo tattoo convention a s Mirem sme sa domluvili že sa tam trochu předvedeme. Šak SkinLab Tattoo sa nemá za co stydět. A tam vám teprve byli divočáci. To já su eště ogar šikovný, tichý a nenápadný. Tož sem taky jak pěna půl dňa proležal na břuchu, fotil kde sem objektivem dosáhnul a snažil sa nevnímať co sa děje na mojem lýtku. Ale moc sa to nedařilo. Miroslav řádil jak vzteklý. Ale vyplatilo sa to. Vyhráli sme 1. místo v kategorii „biomechanika“. To bude mět moja mama radosť.

Nedělu sem celů ale musel proležat v lůžku. Nedokážete si ale představiť v jakých pozicách. Jeden by ani nevěřil jak je takové lýtko při ležení důležité. Ať ležíte jak ležíte tak sa s ním furt o cosi opíráte. Ale už je lepší. Poctivo si to umývám mydlem a natírám zelenů indulónů a pomaly už začínám chodiť. Tož sa myslím půjdu podívať lesti mi nekdo před barákem neťukl do auta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *