Zdál se mi sen….

…je temu asi týdeň zpátky. Né že by se ně ináč nezdály, to ně v tej hlavě furt cosi léce, ale žádný si nepamatuju. Až na toten. A musím řéct že je to tak asi lepší. Z takových snů by asi kolikrát zatřepalo s barzkým.

Přestavte si najhnusnější deň v únoru, dva stupně nad nulů, mračiska nízko že sa na ně dá šáhnůť, fůká najhorší jak može. Já osum set metrů nad mořem u dřevěnej chalupy a ze všeckých stran sa valí oheň. Všecky lesy v plameňoch. Kdo inší by ně v ten moment měl dojít na pomoc než náš Camill….ále, neteče voda. Lécem jak splašení kolo chalupy a v tem sa dívu, mezi zmrazkama snihu sa válajů mrtví hadi v křeči vzájemného sa požírání. Černí jak uhlisko. Z dálky dů slyšeť hasičské sirény jak když ně Staňa volá, ale vždycky když už si myslím že sa blížijů, tož sa začnů vzdalovať. A do teho sa naráz zaposlůchám, a slyším jakési tklivé ptačí zpívání. Takové trůbení. Tož za zakloním nahoru a v takových tych trhancoch mezi tyma nízkýma šedivýma mračiskama vidím jak nad nima odlétajů hejna růžových plameňáků kdesi k jihozápadu. A oheň sa blíží. A z pomezi švír ve vnitřku chalupy vylézajů škaredé skřetiska a kdesi utíkajů……

Jak sem sa obudil tož na to od tej doby musím mysleť. Tak živý sen sem si snáď ani neuměl představiť. A když sem o tem kemusi vykládal, tož sa na mňa díval s tým že bych měl častější zajeť skrz ty Kobylise do teho kopca. Šak to mám kůsek. A do teho přišla noc ze včerajška na dnešek.

Su na jakejsi půťi na dědině. Kostelík kůsek od rybníka. Můzika hrála břinkala….. všady hrůza lidí. Polétal sem kolo cukrovej vaty, na žádné heblo sem nešel a jak už sa lidi začli rozcházať tož sem sedl pod jakůsi lipu na lavečku a hojšal nohama. Byla cosi vyšší, kdosi ju blbě zakopal. Kolem už žádného není, a zrazu nevím z kama, lesti z kříba, sa objeví ing. Jiří Paroubek. V hnědé kožené bundě z takových tych kůsků. Pačvork sa temu říká. A hneď hrrr vedle mě na lavečku. A začne vykládať cosi. A já o poslůchám jak v jakémsi raušu a tak je mi vám s ním faň. Všímám si že jak neco kór složitého vysvětluje tož ně dává svoju ruku na moje koleno. A já su z něho hyn. A když sa nakonec jak najlepší kamarádi rozendeme, tož já lécu od jedného k druhému a šeckým ho chválím a vysvětluju jaký je on faň chlapisko.

….tož ně včil řekněte ke kemu s tým mám jíť ?

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *