Život je krutý…

Prováděl jsem dnes dopoledne nějaké drobnosti v showroomu naší firmy, když tu se dovnitř vřítila mně neznámá dáma a s rozzářenýma očima mi začala sdělovat, jak je ráda že mě zastihla, a že přichází abychom dojednali to penzijní připojištění co jsme probírali již před půl rokem. Na mou námitku že ji vidím poprvé v životě a že si vážně nevybavuji že bych s ní jednal, si mě sjela pohledem od hlavy až k patě a zcela bezelstně prohlásila: „…a nebo že by jste to nebyl vy? Ale byl to taky nějaký takový pán přes padesát!“. Jediné na co jsem se zmohl, bylo: „…madam, odejděte“. A teď tady sedím a přemýšlím o penzijním připojištění.