Výstup na autobusovém nádraží Tuřany, Brno. Přesun z pořád temné brněnské Zvonařky do Holešova. Do Holešova, který opět nepřekvapil. Zato všude nejletnější počasí. Na nebi ani mráček, jasno, které, jak se později ukázalo, překazilo mou houbovou vášeň. Zpět u rodičů. Dům, kde se zastavil čas. Rodina, u které mě pořád napadá, proč si lidé s horečnatou intenzitou sobě a veřejnému mínění vlastní bortí (vlastně nikdy nedosažené) štěstí? Která síla nutí lidi utíkat sama před sebou, aby se opět nalezli na stejném místě? Dialektika hovna.

Ve čtvrtek 3.9.2009 se uskutečnilo mimořádné zasedání redakční rady, které bylo již dlouho plánováno a které mělo nastínit další směřování naší instituce. A zdařilo se. Redakční rada se jednomyslně rozhodla, že je nutno jíti vstříc budoucnosti. Z tohoto zasedání byl proveden těsnopisem v esperantu Idou Rozovou zápis který vám tímto přinášíme.

…i tak by mohl znít reklamní slogan naší jedničky mezi veřejnoprávními rádii. Byl mi totiž teď prostřednictvím dlouhých vln na kmitočtu 270 kHz za naší východní hranicí společníkem a jak je mi z něj mluvené slovo milé, tak těch zhruba padesát jimi používaných hudebních nosičů se mi i přes mou nenáročnost už docela oposlouchalo. Obzvlášť pokud se jedná o dvakrát denně podávané laskominy typu „ameno, vemeno, rameno vařeno, koleno uzeno“ od uskupení Era či „…od moří zazáří díííáááádéééém“ od té, jejíhož fanouška se i přes snahu nepodařilo nalézti.

Až sa mi chce začít větů: Předem mojeho dopisa Vás všecky co najsrdečněji pozdravuju…. Tak dlůho už vám chcu napsať, ale to víte, léto. Na řiti neposedím, leda by mě k ní kdesi klihem přilepili a pořádně kdesi zamkl. Ímrvére su kdesi v luftě. Jak ten rorýsek. Ten si taky nemože sednůť protože by sa už nezvédl.

Je to už něco přes rok, co společnost Sekyra group koupila za 1,7 miliardy od města Prahy Rohanský ostrov s tím, že na něm vystaví spousty bytů, kanceláří a obchodních center. (Informovali jsme již zde.) Jenže ouha, chvíli po tom vynalezli světovou ekonomickou krizi a my díky ní máme krásnou rmenovou pláň, kde se při západu slunce skvěle prochází. Vidno že opravdu vše zlé je k něčemu dobré.

Aleš byl neklidný už několik dnů předem. Jak mlsný kocour běhal po domě nahoru dolů po schodišti a mě bylo jasné že má něco zalubem. Jeho zastřený výraz v očích a něco tajemného v jeho hlase i při sebebanálnějším slově které vypustil mi ale něco napovídalo. A i proto ta otázka nebyla bleskem z čistého nebe a já mu mohl odpovědět celou větou: „Ano, na techno můžem zajet“.

Určitě nikoho z vás nepřekvapí, že v mnoha oborech vynikající předseda kdysi vynikl i v lokálním kole soutěže mladých včelařů „Zlatá včela“. To jsem však ještě býval dítko školou povinné a vlastnictví včel mi bylo na hony vzdálené ač sem si to tuze přál. Tak se stalo až teď.

Mám rád pořad „Před 25 lety“ na ČT24. Obzvlášť s pobavením vždy sleduju jak ti lidé tehdy vypadali. Stejně tak včera večer si prohlížím ty obličeje ze záznamu přijetí nejuvědomělejších z uvědomělých členů SSM celým ÚV KSČ v čele s Husákem ve Španělském sále Pražského hradu. A najednou sem málem až vykřikl….. Kdopak to v první řadě hned vedle předsedy ÚV SSM Jaroslava Jenerála uznale pokyvuje hlavou? No přece inženýr Jiří Paroubek ve svazácké kravatě….