Že mám ten náš Karlín rád, to jsem tady zmiňoval již několikrát. A možná by nebylo třeba to opakovat. Jenže já ho mám rád čím dál více. A důvodů mám pořád dostatek. Jako třeba tento víkend. Na rohu Sokolovské a Kaizlových sadů, v jednom z posledních prázdných domů od povodní, začala už ve čtvrtek akce s názvem Code:Mode a park u Invalidovny se tak zcela zaplnil módy a krásy chtivými, kteří se až neuvěřitelně přirozeně prolínali s uniformovanou mládeží ze Skautského dne, který probíhal na opačné straně parku. Sobotní posezení uprostřed toho hemžení, spojené s prvotním uzřením Oskara, mi bylo potěšením.
Agroporno
O tom, že je naše Heduš krasavicí, navíc inteligentní, nemá snad nikdo z nás sebemenších pochyb. Důležité je však i to, že se nespokojí jen s tím, co jí bylo naděleno od přirození, ale že umí svou zářnost náležitě podpořit smyslnými oděvními kreacemi a tuto svou přednost pak náležitě vyzývavě vystavit na odiv. Několik záběrů z těchto vzrušujících okamžiků proto přinášíme i Vám…
Hediných třiatřicet
Hediných třiatřicet nebylo událostí jen tak ledajakou. Hediných třiatřicet bylo bezpochyby událostí zcela výjímečnou. Hediných třiatřicet se neobešlo bez konzervativních rituálů jako je smažení řízků. Hediných třiatřicet přineslo i ve všech směrech netradiční jahodové daiquiri. Hediných třiatřicet bylo totiž samo o sobě výtečným coctailem, namíchaným jen z těch nejvytříbenějších ingrediencí. Hediných třiatřicet se neodiskutovatelně povedlo. Hediných třiatřicet si zaslouží víc než jen statickou fotografii….. (pozor na vyšší datovou náročnost).
Ufff!
Nevěřím vlastním očím, uším ani mozku. Připadám si jak ve filmu Davida Lynche a to rovnou v hlavní roli. Je to totiž asi 10 dní, co byla moje máma nezvěstná a já se z toho zhroutila. Psychicky i fyzicky. Je to asi 5 dní, co mi přišel pohled z nějakého kostela, že máma žije. A je to asi 2 hodiny, co mi volali dole z kavárny, že tam mám mámu. Hodila jsem jí klíče.
Korecký vrch
Přejmul-li bych údaje z veřejně dostupných zdrojů, mohl bych říci jednoduché: *Výrazný kuželovitý Korecký vrch – 464 m.n.m., leží v Dokeské pahorkatině, jihozápadně od Doks. Ze skalnatého vrcholu je téměř kruhový výhled. Na příkrých svazích Koreckého vrchu jsou balvanové sutě a na jižním úpatí pískovcové skalní útvary.* Ale to mi vůbec nestačí.
Sněhová smetana
Zima má na horách tisíce podob. Patří mezi ně třeba kvílivé ledové vichry, syrové vlhké mlhy, sněhové, dešťové či smíšené plískanice, hluboko pod oděv i kůži zalézající mráz, celodenní šero až olověná tma, těžkým mokrým sněhem zneprůchodněné cesty, výpadky elektřiny díky zpřetrhanému vedení či taková obleva, že se ze svahů stávají tekoucí řeky. Neplatí to však vždy. Jsou i dny, kdy se vyčasí tak, že stojíte na kopci a marně přemýšlíte o detailu, který by tento zimní den dokázal udělat ještě krásnějším. Tak jsem tuto neděli přemýšlel i já.
Ochablost, pleskavost, rosolovitost. Samá chuť.
Vánoce jsou daleko za námi, na novoroční předsevzetí si možná mlhavě vzpomeneme a doba tepla a obecného vystavováni našich těl na odiv okolí před námi. Je nejvyšší čas podívat se dolů a přiznat si, v jakém stavu jsou naše těla a tělíčka po zimním brložení v teple domova. V zimě se málokdo pořádně hýbe, a kdo ano, tak je proti přírodě. Tělo, stejně jako všechno ostatní v přírodě, potřebuje odpočinek. Tak se automaticky naprogramovala příroda naučená, že v létě se tvor hýbe, v zimě nikoli. Tomu se také přizpůsobil organismus a jeho metabolismus. Klidový metabolismus během zimy pomalu zpomaluje a tělo více a více ukládá. Není taková potřeba vitamínů a celkové energetické nároky těla jsou výrazně menší. Naši předci věděli, že po snězení masa ze zabíjačky přijde onen masopust (a nejen masa půst) a s oteplováním počasí a přibývající námahou bude tělo unavenější a unavenější – odtud jarní únava – a začne se hlásit o vitamíny a živiny.
Vánoce 2011 – Shrnutí
Ani se mnozí nestačili zastavit a zachytit tak trochu toho uvědomění, k němuž toto „stůj“ v kalendáři má směřovat a máme tady polovinu ledna. Ledna tohoto roku klimaticky v nížinách natolik nezvyklého, že ještě víc je zřejmé, že je již po slunovratu, dny se nám dělají delšími a že se vše již dalo do pohybu k jaru, ač je třeba ještě vzdáleno víc, než jsme si schopni vůbec připustit. Čas jako stvořený k vzpomínce na Vánoce.
Přeji Vám Veselé Vánoce
Přeju veselé Vánoce!!! Vždycky jsem nadával na ty americké svátky, jak jsou tak rodinně založené. Postupem času mi ale dochází pravý opak. Že ta naša rodina na ty svátky by spolu být měla. Jenže já nepřijedu tam a tam oni nepřijedou sem. A ty to máš daleko (skorem rodino). Rodina je roztahaná všady možně. Mohla být pohoda u rodinného krbu s našů Mášů.
Divokej menzes
Měla jsem zas divoké období. To se vyznačuje především tím, že hodně piju. Hodně piju, tancuju, křičim a koketuju. Tohle období přichází nepravidelně, ale už má stejný význam jako perioda. „Nech mě, mám divokou!“ A vím čím to je. Jsem prostě ještě moc mladá na to, abych byla pořád jen vážná.